Spolek Venuše

„VENUŠE“ – neregistrovaný ženský spolek čarodějnic

Čarodějnictví je víra v život.
Čarodějnice miluje život a lidi kolem sebe.
Její síla vychází ze znalosti zákonů přírody a její největší autoritou je ONA – VELKÁ MATKA.

Dovolte, abychom se Vám představily.
Jsme ženy všech profesí a nejrůznějšího věku. Nejmladší čarodějka má krásných osmnáct a nejstarší z nás je šedesát čtyři let. Najdete mezi námi švadlenky, učitelky, prodavačky, lékařky, právničky, poštovní doručovatelky, zpěvačky, úřednice, herečky, psycholožky, servírky, podnikatelky… no…, marně přemýšlím, která profese v našem kruhu není. Náš spolek „Venuše“ oslavil 31.11.2008, při Samainu pět let.

Sjíždíme se z celé republiky šestkrát do roka, abychom oslavily předěly v kole roku velkým slavnostním rituálem, při kterém vítáme nové období, ale nejen to. Na sabatech se učíme znát zákony přírody, otevíráme své tajné „komůrky“ ženství a ne poslední řadě si navzájem předáváme své zkušenosti a dodáváme si odvahu překonávat životní překážky.
Zimní slunovrat slavíme předem, je to spíš vánoční večírek, protože slunovrat si každá žena oslaví v kruhu své rodiny. V srpnu, na slavnosti sklizně, jezdíme na velké výlety. Poznáváme svou krásnou vlast a její tajemná místa nebo odpočíváme v přírodě, abychom si v praxi ověřily, co jsme se za rok naučily o bylinkách, kamenech, hvězdách a měsíci.

SPOLEK „VENUŠE“ NENÍ KOMERČNÍ, NELZE HO PŘIROVNAT KE KURSU NEBO SEMINÁŘI.
Jsme pevným kruhem, který má svou pevnou strukturu. Ženy k nám vstupují pouze na doporučení čarodějky a po prokázání vážného zájmu. Nová žena je do spolku přijata jako novicka a to bez ohledu na její předchozí zkušenosti. Chce-li se stát čarodějkou, musí se nejen učit, ale musí se začlenit do kruhu ostatních žen. Pak může být dekorována bílým šátkem a stát se bílou novickou, což je předstupeň k zasvěcení prvního stupně. Čarodějky prvního stupně jsou označené modrým šátkem. Čarodějky druhého stupně jsou velmi zkušené dámy, které mají za s sebou několik let učení a staly se opěrnými sloupy celého spolku. Ve středu kruhu stojí velekněžka.

Naše víra je stará jako lidstvo samo, jsme pohanky a opíráme se o zkušenosti a staletími ověřenými poznatky dlouhé řady žen, které žily před námi. Naše předchůdkyně byly šamanky, léčitelky, porodní báby, soudkyně, bylinkářky. Byly to ženy, které znaly své místo ve společnosti a ctily rovnováhu vesmíru. My, čarodějky třetího tisíciletí máme mobilní telefony, internet, automobily a využíváme všech výdobytků vědy. Mohlo by se zdát, že v době, kdy se létá na okraj naší galaxie, je čarodějnictví bezpředmětné, ale není tomu tak. Slunci, Luně a naší Zemi je úplně jedno kolik toho známe a jakými přístroji pracujeme, přírodní zákony se tím nezmění. Jsme stvořeni z vesmírného prachu a každou částečkou svého těla jsme neoddělitelně spojeni s vesmírem, jehož síla na nás každou vteřinu našeho života působí. Je lhostejné, zda si to přejeme či nikoliv. Ženy dávných kultur, kterým dnes říkáme „ primitivní“, dokázaly svůj život sladit s přírodou, ctily její zákony a řídily se jimi, proto byly silné a vyrovnané. Takové jsou čarodějky i dnes.

Milujeme život, chceme být matkami, milenkami a manželkami.

Chceme být vzdělané a úspěšné.
Voní nám pach mužské kůže. Zbožňujeme muže a chceme, aby nás chránili.
Věříme ve své ženství, věříme v lásku, věříme v krásu života.
Věříme ve své sny, opatrujeme si svoje touhy a nikdy na ně nechceme zapomenout.
Věříme ve svou duši a každá z nás ví, že má na tomto světě své místo.
Naší nejvyšší autoritou je Bohyně – Velká Matka
Jsme dámy, které vládnou svým životem.

Sabaty roku 2009

Hromnice 30.1.-1.2.
Jarní rovnodennost 20.3.-22.3.
Betain - čarodějnice 30.4.-1.5.
Letní slunovrat 19.6.-21.6.
Podzimní rovnodennost 18.9.-20.9.
Samain - konec roku 30.10.-1.11.

Hromnice 30.1.-1.2.

Na trochu mrazivý svátek Hromnic se sjelo pouze třicet čarodějek. Bylo to způsobeno tím, že náš kruh napadla epidemie chřipky. Mnoho z nás leželo v posteli a kruh se zmenčil na polovinu, to však ani v nejmenším neubralo ostatním čarodějkám radost ze setkání a sabat proběhl v duchu něžné ženské síly.
1. února začínají sovy opět houkat. Hlásí, že paní zimy ztrácí svou sílu. Je to čas v polovině mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Zima má stále silnou moc, ale jaro již o sobě dává vědět. Světla přibývá, ale noci jsou ještě velmi chladné.
Bohyně jara, statečná panna Eosté, se připravuje na nemilosrdný boj s Bohyní zimy. Nezkutečnost panny však nemá šanci proti zkušenosti zralé ženy, a proto bude Eosté potřebovat pomoc. Ženy vyrobí slaměné panenky a obléknou je do bílé sukně a na hlavu jim uvážou bílý šátek. Do panenek vloží svou ženskou zkušenost a k noze panenky uváží ženy klacík, který představuje mužský penis, tak dostane panna mužnou sílu a stane se z ní bojovnice.

V noci na 1. února posilují ženy Eosté, Bohyni jara, a prosí Bohyni zimy, aby důstojně ukončila svou vládu. Kolo roku se pootočilo a čas se nedá zastavit. Stáří musí ustoupit mladé a ambiciózní síle, aby mohla splnit svůj úkol a ve stáří ustoupit nové mladé síle.
Jaro přichází i když to nemusí být na první pohled patrné.

Jarní rovnodennost Eostre 20.3.-22.3.

Barevná vejce, zajíček, mladé větvičky břízy, červené, zelené a žluté mašle, koláče, bílé víno, radost, velké očekávání a něžný pohled Bohyně – to vše jsou svátky jarní rovnodennosti.

Zima odchází a jaro převzalo svou vládu. Krásná Bohyně Eoste kráčí krajem, pod jejím krokem taje sníh a vše ožívá. Pod zemí klíčí semena a na větvích stromů se nenápadně nalévají pupeny. Ptáci se po ránu zalikají spěvem, protože slunce nabírá stále větší sílu. Den je stejně dlouhý jako noc.

Ženy se na tento čas velmi pečlivě připravují. vymetou všechny kouty, aby vypudily všechen smutek. Vyhazují se přebytečné a staré věci. Všechno kolem bude nové a tak i my chceme být jiné. Kupujeme nové oblečení a pokud to není možné, tak se to staré opravuje a zkrášluje.
Na oltáři září jako slunce žlutá svíce, plno květin, barevná vejce a zajíček. Vejce jsou velmi důležitá. je v nich ukryto tajemství života a zajíc je chráněným zvířetem Královny noci. Do podoby zajíce se před zlem ukrývají čarodějky, proto přináší zajíc požehnání domácnosti.

Krásné svátky zvovuzrození přírody jsme oslavily ve svém kruhu. V rukách jsme zahřívaly vejce, do kterého jsme vložily všechny své touhy a tajná přání. Bohyně nám, čarodějkám, požehnala a její dech nás hladil po tvářích. Na nebi blykaly hvězdy jako perly a oheň voněl bylinami. Ve středu kruhu bylo tolik energie a ženské síly, že jsme ji poslaly těm, kteří nemají tolik štěstí a nemohou být chráněni silou přátelství a lásky. Byly jsme šťastné a tancovaly jsme až do rána. Život dostal novou šanci. Strach a chmury byly zahnány a až praskne skořápka vejce, které je oplodněné touhou, přání spatří světlo světa a nabyde na síle a slpní se naše přání. Náš život zazáří štěstím.

Byl to krásný sabat a i přes chladný vítr bylo cítit lásku, radost a štěstí.

Beltane 30.4.-1.5.

Jaro vstupuje do druhé poloviny a vše kolem nás je v plné kráse. Příroda se pyšní svěží zelení a voňavými květy. Z nádherné panny Eosté se stala krásná mladá žena, která slibuje čas plný hojnosti a lásky. Život nabírá na síle.

Mezi dvěma ohni stojí bříza, ve které je síla regenerace, a která je symbolem matky s dítětem. Na jejích větvích se třepetají rudé a bílé mašle, jako symbol krve a mléka Velké Matky. oltář je nazdoben květinami a rudými a bílými svícemi. na čestném místě stojí slaměná Babice, která nás celou zimu posilovala. Její vláda definitivně končí, dnes udělá místo své nástupkyni, mladá a vyzrálé Eosté.

Ženy se protáčí osmičkou kolem dvou ohňů, jejiž středem je Májka. U jednoho, černého ohně spřetrhají všechna pouta, která je svazují. Odhodí vlastní strach, obavy a nejistotu. u druhého, bílého ohně příjmou požehnání Bohyně. Nakonec slavnostně a s pokorou spálí Babici, aby se zachovala rovnováha života. stáří udělá místo mladé a progresivní síle. tanec kolem Májky ukončuje první část slavnosti. Zem se probudila a s ní i Víly, které se češou a upravují u studánek. nikdo je nesmí vyrušit, protože ten , který by je spatřil, toulala by se celý rok po světě…

Bouřlivá noc pomalu končí a přichází svítání, které přináší čas plný lásky. Ohně opět zaplanou, protože ta žena, která pozdraví svítání a pokloní se zapadající Venuši, získá lásku. Dojaté čarodějky vypouštějí balónky, těhotné přáním a zdravicí Bohyni. Probouzející se ráno znachoví růžovými sny a touhami nádherných žen.

Milujeme tento sabat. Je to velký svátek, kdy je více než jindy cítit, že Světem otáčí víra a láska.

Požehnání bohyně 9.5.

Měsíc má sílu štíra, mocného a vášnivého bojovníka. Čarodějky z celé republiky se týden po sabatu znovu sjíždějí, aby představily Bohyni čtyři děti. Bohyně tomuto něžnému aktu přála, ani jednou se nezamračila, na modré obloze zářilo celý den slunce a sudičky měly nejen slavnostní šat, ale i slavnostní náladu. jejich tváře zářily štěstím. Na sabat přijely i čtyři nablýskané motorky Harley Dawison. To malá Kateřina Pavlíková měla tak zajímavé hosty. Její maminka je totiž napůl čarodějka a napůl Herleyka a tatínek samozřejmě přijel na jedné z motorek. Krásné spestření potěšilo všechny čarodějky a bez váhání je zařadily jako součást rytuálu. V kruhu stály i dvě těhotné čarodějky, které dodávaly celému aktu ještě větší sílu. Pod břízou stály jako živoucí symbol matky a dítěte.

Bohyně požehnala
Vendulka ze Zádveřic – krásná bojovnice přijala magické jméno Selipe
Jáchym Jílek – uvolněný a pohodový chlapec přijal magické jméno Eldos
Kateřina Pavlíková – nádherná holčička, která za s sebou měla čtyři silné stroje přijala magické jméno Melidot
Markéta Prontekerová – malá, chytrá čarodějka si požehnání radostně užívala a přijala magické jméno Madyl
Z kruhu žen, ve kterém byli krásné děti, zářila láska a něha. Není pro ženu nic krásnějšího, než dětský úsměv a pohlazení dětské ručičky. Hrdost a dojetí neskrývali ani otcové dětí a věru, že měli být na co hrdí.

Letní slunovrat 19.6.-21.6.

Léto přichází! Mladá a bojovná Panna Eoste, Bohyně Jara dozrála v zralou ženu, která obtěžkaná vchází do kraje a chystá se otevřít své lůno. Nastává čas hojnosti.

noc je kratká jako mrknutí oka. Šedá obloha naznačuje, že Slunce zapadá jenom na malou chvíli. i když je noc velmi krátká, je plná zázraků. Zem vydává své poklady.

V krásných a slavnostních šatech se ženy rozbíhájí do luk a polí, aby si natrhaly květina ny věnec. V květinách je ukryta síla Velké Matky a každá čarodějka uplete barevnou korunu, aby se s Bohyní spojila. Do každé květinky vkládá svou lásku a do věnce vplétá svou touhu.
S věncem na hlavě přistupují ženy k rituálu, kde vzývají Bohyni a přijímají její požehnání. S láskou v srdci prosí Bohyni o sílu. Své věnce pálí, aby se jejich touha splnila. Tancují kolem ohně a zapalují mnoho světel, aby posílily Slunce a rozzářily oblohu a tak z noci udělaly den. navzájem popíjejí stejné víno a jedí stejné jídlo. Přejí si hojnost, mír a klid.

My jsme tancovaly až do bílého rána. S trochou nostalgie jsme vzpomínaly na společně prožité sabaty a každá z nás se v duchu loučila s Kněžmostem, našim sabatovem, našim domovem. Byly jsme na svém rituálním místě naposledy. Za šest let jsme se rozrostly natolik, že je nám náš Sabatov již malý. Našly jsme si nový „domov“ a doufáme, že se nám v něm bude dařit stejně dobře jako v Kněžmostu. Víme, že je to nutné, uvědomujeme si, že není jiná cesta, ale bylo nám smutno. V Kněžmostu jsme zažily mnoho krásných dnů a loučení s místem, které máme v srdci není lehké.

Byl to nádherný Sabat. Bylo to překrásné rozloučení. Teď už se díváme dopředu a těšíme se na nové zážitky v novém Sabatově.

Podzimní rovnodennost 25.9.-28.9.

Cestu do nového sabatova doprovázely rozpaky, jely jsme na opačnou stranu než šest let před tím a já se nemohla zbavit pocitu, že opouštíme domov. brněnská dálnice nás vedla do neznáma a to vyvede z míry i čarodějku a tak se v našich dušičkách mísily pocity obav a očekávání. bylo to znát na všech účastnicích sabatu a nebylo možné zbavit se nevyslovených otazníků, které neodbytně poletovaly nad našimi hlavami. Všechny jsme dělaly, jako když se nic neděje, a vítaly jsme se s úsměvem na tváři. Nepříjemné otazníky se velmi brzy rozplynuly, protože se brzy ukázalo, že jsme přistály v ráji.

Penzion Sykovec – Tři studně, nádherné místo, plné zeleně a pracovitých lidí, natlučených člověčenstvím.
v pátek večer se rosvítl dorůstajíjí měsíc a přivolal hvězdy jako perly. působivá klenba vesmírného chrámuse odrážela v na vodní hladině a umocnila sílu zsvěcovacího rituálu, snad všichni Bozi požehnali novému rituálnímu místu a nám všem.

Kolo roku se opět pootočilo a krásné léto končí. Bohyně zestárla a chystá se odejít do tmy a mrazu. Slunce září, ale jeho síla zeslábla. je Babí léto. Na oltáři planou svíce barvy podzimu a bílá svíce pro Bohyni. Sušené květy, ovoce, medové koláče, sladké víno a krásný obětní věnec, v jehož středu je pecen chleba. na čestné místo přinášejí dvě kněžky bíle oděnou slaměnou pannu, v jejíž stříbrných vlasech se odrážejí plamínky svící. ženy se v kruhu přivítají a projeí úctu stařeně, která nám dala čas hojnosti a radosti a teď odchází do tmy, aby uvolnila místo novému životu. Ženy se před ní sklání a uctívají její moudrost. k nohám jí sejí svá přání a která vzklíčí s příchodem Jara. Bohyně vkročí do kraje v podobě mladé panny a vskřísí vše k životu i ženské touhy vyklíčí a provoní náš život radostí, láskou a štěstím. před ukončujícím aktem jídla a pití přináší velekněžka Bohyni obětinu v podobě věnce ze všeho, co nám Bohyně a lidská práce dala.

Nádherný a dojemný rituál byl podtržen krásným počasím. všechny čarodějky otevřely svá srdce a přijaly své nové rizuální místo za své. je to jako v životě. Všechno krásné musí zkončit, aby mohlo začít něco jiného a ještě krásnějšího. Sykovec se stal Sabatovem II.

Samain 30.10.-1.11.

Podzim je v plném proudu, je v polovině mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. příroda je podivně melancholická, jen těžko se rozeznává co je ještě živé a co se již uložilo ke spánku. hranice mezi živým a mrtvým prakticky neexistuje. přichází čas smrti a opona mezi dvěma světy se otevírá a královna smrti přichází mezi nás a s sebou vede duše zemřelých. v oknech se září dýně, aby duše našich drahých zemřelých našli cestu domů a vedle dýní leží kamínky, které nám zaručují spojení se zemí. dýně jsou nezbytné, protože odpuzují zlé duchy. na prahu leží koláče s jablky a ořechy a drobné, aby naši drazí měli jídlo a peníze na cestu zpět.

Čarodějky volají vládkyni podsvětí nářkem a bušením do země. bohyně přivede duše zemřelých a provede je kruhem. každá žena v kruhu se může setkat se svými drahými z druhé strany. poté přistoupí každá žena k ohni a odevzdá bohyni podsvětí úlitbu v podobě své špatné vlastnosti. všechny ženy vhodí do ohně kamínek, který zaručuje setrvání na zemi. po rituálu koláčů a vína se ženy odeberou na rozcestí tří cest, kde položí koláče, peníze a svíce. opona je otevřená a naše srdce plná lásky. žádná žena se při cestě zpět nesmí otočit, protože nikomu není dovoleno spatřit průchod do jiného světa. ta, která by ho spatřila, musí odejít s královnou smrti do podsvětí. noc končí tancem a radostí ze života až do svítání.

Pro čarodějky je tento den koncem roku, proto je oslava zároveň bilancí minulých měsíců. za mimořádné výkony a nezapomenutelné činy se předávají zvláštní ceny “ první evropské čarodějnické akademie EČA“ oskarky, které jsou přijímané s hrdostí a radostí. krom oskarek byly letos uděleny zvláštní ceny – řády stříbrného pentagramu za nezapomenutelné výkony v muzikálu, baletu a rokového koncertu. jako překvapení vystoupila naše novicka se svou vlastní kapelou. všechny čarodějky se radovaly jako při velkém koncertu madony. na závěr se všechny svobodné dámy snažily prokousnou jablko, které bylo zavěšeno na nitce ka stropu. nebylo to snadné, protože nesměly použít ruce a kupodivu se to podařilo hned několika čarodějkám, takže můžeme počítat s tím, že příští rok bude několik svateb..
těšíme se na další rok.

Od HROMNIC do HROMNIC pouze skok

Poslední víkend v lednu jsme olavily Hromnice 2010. V nádherné krajině, která byla zasněžená jako v pohádce, jsme se držely za ruce a srdce nám tloukla jako zvony. bylo na tom opravdu cosi posvátného. třpytivý sníh, zářivý oheň a úplněk zářil silou lva. náš obřad byl krásný, ne byl nádherný a i to je slabé slovo..byl přenádherný. tolik záře a zimní nádhery jsme ještě nazažily. v penzionu sykovec se o nás starali s neobyčejnou laskavostí a dokonce nám vyfrézovali cetu ke kruhu a nádherně pravidelný kruh, takže jsme si, proti oststním létům, nemusely vyšlapávat cestu k rituálu.

Zimu jsme zaháněly déle, než jsme čekaly, protože nechtěla odejít. nakonec však mezi nás vstoupilo jaro a pohladilo nás svým něžným dechem s příslibem, že se nevzdá a brzy příjde. připravujeme se na něj a 21.3. přivítáme jaro v plné parádě.